Separační úzkost - jak ji zvládnout?
Co je vlastně separační úzkost
Separace je odloučení, v tomto případě odloučení dítěte od matky. Dítě má v době kolem osmi měsíců lépe rozvinuté orientační a pohybové dovednosti, samo se snaží trochu vzdálit od matky a seznamovat se s okolím. Současně je však dítě ještě závislé na blízkosti matky a obává se neznámých lidí i věcí. Separační úzkost u dětí je pak způsobena právě rozporem mezi touhou vzdálit se a prozkoumávat okolí samostatně a strachem z nepřítomnosti matky, která mu doposud byla stále na blízku.
V tomto období vývoje si děťátko maminku mnohem více hlídá, vyžaduje její pozornost a zájem a doprovod na všech průzkumných minivýpravách. Úzkostné dítě chce mít maminku pro sebe a stále si ji hlídá. Je unavené z věcí kolem sebe a nechce, aby se maminka kontaktovala s jinými lidmi nebo pobývala v novém prostředí.
Příčiny separační úzkosti
Toto období strachu u dětí je normální součástí vývoje. Dítě dokáže zareagovat na známé nebo neznámé obličeje v období kolem čtyř měsíců. Maminka je pro něj jedinečná, ale nechápe, že mu nezmizela, když ji neuvidí. Osoby rozeznává až po sedmém měsíci.
Maminka je jeho jistotou a oporou. Vnějšímu světu se dítě přiblíží v osmém měsíci.
Dítě může prožívat:
- úzkost
- projevy jsou ještě větší fixace na matku
- hysterický pláč
- někdy i noční děsy
Osmiměsíční miminko může mít strach ze tmy, samoty, z cizích lidí. U většiny dětí se jedná o mírnější projevy, část dětí prožívá tuto dobu silněji. Jak dlouho trvá separační úzkost? To je značně individuální, ale obvykle pomine do jednoho měsíce.
Jak na separační úzkost u kojenců reagovat
Nemá smysl chtít dítěti něco vysvětlovat, přesvědčovat ho nebo dokonce jeho strach odbývat či lámat. Jde o období, kterým si musí projít každé dítě. Tyto projevy úzkosti je nutno přijímat jako něco přirozeného, jakýkoli jiný přístup může projevy zhoršit a prodloužit. Přístup rodičů je nesmírně důležitý. Úzkost u dětí sice i tak pomine, ale tyto zážitky mohou ovlivnit jeho chování a povahu v dalších letech. Hysterické záchvaty u dětí je potřeba tlumit preventivně, dítě na odloučení od matky postupně připravovat.
Návštěvy v širším rodinném okruhu, u kamarádů, na hřišti – to vše připravuje dítě na společnost jiných lidí, než je maminka. Pokud sami nemáte rádi cizí lidi, nedejte to na sobě před dítětem znát. Zkuste hrát na malou schovávanou již od čtvrtého měsíce dítěte, jak s osobami, tak s hračkami. Při loučení používejte rituály, podobně jako při vítání. Dítě si tak navyká na to, že po rozloučení maminka zase přijde.
Odloučení od maminky a potíže se spánkem
Separační úzkost a spánek u miminek spolu také souvisí. Miminko považuje maminku za něco trvalého, proto v období kolem osmi měsíců považuje i ukládání ke spánku za projev odloučení, a pláč miminka je reakcí na tuto skutečnost. Právě v této době by ho rodiče neměli navykat na péči cizích lidí a častěji od něj odcházet. Děťátko vyžaduje, aby ho ukládala maminka, a aby pro něj byla i při probouzení. Pokud by tomu tak nebylo, mohlo by se dítě bát usnout.
Separační úzkost u větších dětí
Prožívat strach z odloučení může dítě i v období batolete. Rozeznává své blízké, učí se samostatnosti, ale současně se bojí neznámých míst a cizích lidí. Stydí se a nechce být samo, chce mít pozornost matky. Tento stav se zlepšuje postupně a po druhém roce věku by měl vymizet.
Výjimkou není ani separační úzkost ve třech letech. Ta se objevuje při nástupu dítěte do nového prostředí, školky a někdy i ještě později při nástupu do školy. Když si dítě zvykne na určitý řád, nové lidi a vztahy, zbaví se obvykle i této úzkosti.
Nikdy na dítě nespěchejte
Respektujte přirozený vývoj a na dítě nespěchejte. Chovejte se láskyplně, podporujícím způsobem. Dítě bude získávat odolnost, a protože bude i zvědavé, bude připravené na další kroky. Na nové prostředí ho navykejte postupně, aby si zvyklo na jednotlivé nové prvky. Podporou bude i váš vlastní vzor a chování. Dítě se uvolní a úzkosti se postupně zbaví.
